O cholesterolu - považováno za jeden z nejlepších popisů
Autor
Mýtus zvaný cholesterol
Máte vysoký cholesterol, dozvídá se stále více lidí. Vylekáni obrázkem ucpané cévy a hrozbou infarktu, poučeni o škodlivosti živočišných tuků nahradí máslo, uzeniny, vejce, bůček a sádlo margarínem, mrkví a podobnými, chodí pěšky do schodů… A nic!
Příští kontrola ukáže, že množství cholesterolu se nezměnilo. Ono to s ním totiž není vůbec jednoduché. A navíc – každou chvíli přijdou vědci s novými výzkumy, které mění pohled na věc.
Cholesterol potřebujeme
Chtít se zbavit veškerého cholesterolu je asi tak chytré, jako snažit se zbavit veškerého tuku, který máme v těle. Cholesterol nutně potřebujeme k životu. Už jeho název napovídá, že se jedná o látku tukového charakteru, kterou najdeme pouze u živočichů.
Cholesterol vytváří část struktury buněčných membrán (zejména myelinového obalu, který chrání nervy) a je základem steroidních hormonů progesteronu, kortizonu, testosteronu a dalších. Navíc je výchozím materiálem pro tvorbu žlučových kyselin.
Cholesterol je pro organismus tak důležitý, že si ho v případě nedostatku tělo vytváří samo. Naše játra dokážou vyrobit až 80 % celkového cholesterolu v těle. Tady se dostáváme k prvnímu mýtu o cholesterolu, který říká:
Pokud budete přijímat minimum cholesterolu v potravě, snížíte jeho celkové množství v organismu.
HDL versus LDL
Ve všech tučných potravinách bývají přítomny oba cholesteroly – ten, který se občas označuje jako hodný HDL a také tzv. zlý, tedy LDL.
Kdyby to bylo tak jednoduché! Pokud ze stravy vyloučíme tuky, donutíme tělo k jeho mnohem větší produkci.
Konzumujeme-li tedy potraviny obsahující zlý cholesterol, konzumujeme zároveň i ten druhý, který negativní vlivy ruší. Každopádně, zdravý jídelníček ještě nikomu neublížil! Pokud se ovšem produkce cholesterolu v organismu významně zvýší, jeho vysoká hladina v krvi (hypercholesterolemie) skutečně představuje velké riziko kardiovaskulárních onemocnění.
Předchozí tvrzení však opět není stoprocentní. Výzkumy dokázaly, že jen zhruba 40 % lidí s vysokou hladinou cholesterolu umírá na infarkt. Mnohem přesnějším indikátorem rizika srdečního onemocnění je látka zvaná homocystein, jehož hladinu dokáže snížit dostatečný přísun vitaminů skupiny B a kyseliny listové.
Cestování cholesterolu v těle
Cholesterol je prakticky vzato tuk a vzhledem k tomu, že tuky nejsou rozpustné ve vodě, cholesterol stejně jako další mastné látky není rozpustný v krvi. Mezi buňkami je proto přenášen speciálními nosičy – lipoproteiny.
Dva hlavní druhy jsou
LDL (low–density lipoprotein),
HDL (hight–density lipoprotein).
LDL lipoprotein (o nízké hustotě) je hlavním nosičem cholesterolu v krvi. Pokud ho však v krevním oběhu koluje příliš, začíná se postupně usazovat na stěnách cév a vytvářet tukové pláty, které tepny postupně zužují a vedou k ateroskleróze. Krevní sraženiny, vzniklé v trhlinkách v místě zúžení tepny, pak mohou způsobit srdeční infarkt (jedná–li se o koronární tepny) nebo cévní mozkovou příhodu (ucpe-li se céva, vedoucí krev do mozku).
HDL lipoprotein (o vysoké hustotě) přenáší zhruba čtvrtinu krevního cholesterolu. Jeho hlavním úkolem je transportovat cholesterol z krve do jater, odkud se dostává do žluči a poté je vyloučen z těla. HDL také dokáže odbourávat usazený cholesterol z aterosklerózních plátů.
Hypercholesterolemie: nemoc, která není vidět
Příčiny vzniku hypercholesterolemie jsou složité. Většina z nich je primárních, geneticky podmíněných. Rozvinou se však většinou až pod vlivem dalších faktorů, jako jsou
obezita,
špatné stravování,
nedostatek pohybu.
Svou genetickou výbavu ovlivnit nemůžete – pokud se u rodičů vyskytují zvýšené hladiny cholesterolu, je možné, že jejich děti budou mít v dospělosti hodnoty krevních lipidů také vyšší i přes dodržování všech zásad zdravého životního stylu.
Sekundární hypercholesterolemie jsou důsledkem jiného onemocnění, které zasahuje do metabolismu tuků – jedná se například o některá onemocnění ledvin, jater, štítné žlázy, o cukrovku a další.
Může jít i o důsledek nadměrné konzumace alkoholu nebo užívání některých léků (např. kortikoidů, diuretik apod.).
Hlavním problémem vysoké hladiny cholesterolu je, že nebolí, ani se jinak neprojevuje, dá se zjistit pouze vyšetřením krve. Některé typy HLP se mohou projevovat
na kůži jako drobné tukové hrbolky nad klouby nebo pod očima,
případně jako šedobílý prstenec okolo oční duhovky.
Některé případy se mohou ohlásit akutním zánětem slinivky břišní.
Většinou se však na zvýšené hladiny cholesterolu a triglyceridů přijde až při náhodném vyšetření krve.
Svou hladinu cholesterolu byste rozhodně měli znát – nechte si ji zkontrolovat při preventivní prohlídce!
Úspěch léčby záleží hlavně na pacientovi
Úprava jídelníčku
Všichni pacienti s vyšší hladinou cholesterolu by měli snížit obsah tuků, jež by měly představovat 30 procent denního příjmu energie. Důležité je i jejich složení. Preferují se mononenasycené tuky (např. olivový olej).
Živočišné tuky (máslo, sádlo) a polynenasycené tuky (např. rybí tuk, rostlinné oleje) by měly být ve stravě obsaženy méně než desetinou celkového příjmu tuků. Obsah cholesterolu by neměl být vyšší než 300 mg za den. Omezit bychom měli také nadměrnou konzumaci alkoholu a soli.
Důležitým opatřením je zvýšení obsahu vlákniny v potravě, čili nezapomínat na zeleninu, luštěniny a celozrnné pečivo.
Léky
Farmakologická léčba se zahajuje, pokud po 3–6 měsících nedojde ke snížení hladiny cholesterolu a tuků v krvi. V současnosti se používají hlavně dvě skupiny léků:
Fibráty snižují hladiny LDL cholesterolu a triglyceridů a zvyšují hladiny HDL cholesterolu.
Statiny snižují hladiny celkového a LDL cholesterolu v krvi a zvyšují hladiny HDL cholesterolu, neovlivňují však příliš hladiny triglyceridů.
Pohyb
Důležitá je pravidelná fyzická aktivita. Ideální je aerobní cvičení (běh, plavání, cyklistika, aerobik) 2–3x týdně alespoň 30 minut. Kdo kouří, měl by se rozhodně pokusit přestat.
Může být i hůř: oxycholesterol!
Jako by nestačil tzv. zlý cholesterol LDL. Na scéně se objevuje ještě horší varianta – oxycholesterol, zoxidovaná varianta, která je mnohem nebezpečnější než známé druhy. Veřejnost se o něm dozvěděla celkem nedávno, když na setkání Americké chemické společnosti představila čínská delegace své výzkumy s křečky.
Hodně oxycholesterolu obsahují smažené pokrmy, jako jsou křupavá kuřecí křidýlka, grilované steaky nebo hamburgery. Navíc výrobci potravin zásobují trh oxycholesterolem ve formě takzvaných mastných trans–kyselin a hydrogenovaných rostlinných tuků. Jde o látky, které zlepšují strukturu, chuť a stabilitu produktů – ale podepisují se nepříznivě na lidském zdraví.
Hlodavci, kteří dostávali v potravě oxycholesterol, měli ve srovnání se svými vrstevníky krmenými neoxidovaným cholesterolem hladinu cholesterolu až o pětinu vyšší, cévy měli mnohem více ucpané aterosklerotickými pláty a trpěli infarkty a mozkovými příhodami.
Oxycholesterol vzniká při tepelné úpravě mléka, vajec a masa zvláště při smažení či grilování.
Tuk za vysokých teplot reaguje s kyslíkem a tvoří oxidovanou formu cholesterolu, která extrémně zvyšuje hladinu krevního cholesterolu a navíc podporuje aterosklerózu více než neoxidovaná forma cholesterolu.
Kolik vlastně máme mít cholesterolu
Tady se trochu dostáváme na tenký led, různé autority totiž uvádějí lehce odlišné údaje. Průměrně bychom za přiměřenou hranici cholesterolu v krvi mohli považovat množství pod 5,16 mmol/l (200 mg/dl).
Mezní hranice cholesterolu v krvi je kolem 5,16–6,18 mmol/l (200–239 mg/dl).
Vysoká hranice cholesterolu v krvi pak převyšuje 6,18 mmol/l (> 238 mg/dl).
Není ovšem dobré snažit se snížit hodnoty cholesterolu co nejvíce. Je totiž prokázáno, že stejně jako nadbytek, může škodit i nedostatek cholesterolu. Některé výzkumy prokázaly u osob s extrémně nízkými hodnotami cholesterolu zvýšený výskyt nádorových onemocnění. Vlivem nízké hladiny cholesterolu mohou vznikat i deprese. Výzkumy totiž dokazují spojitost mezi nízkou hladinou cholesterolu a nízkou hladinou serotoninu (známého jako hormon dobré nálady). Naopak vysoká hladina cholesterolu mimo jiné vzbuzuje i podrážděnost.
